Soubor založil v roce 2006 šílený výtvarník a básník J. S. Fiala, který působil jako zpěvák v kapelách Patologický orchestr města Mariánské Lázně, Litinovej Pepa and Průmyslovej plyn a The Quas i Modo Bells. J. S. Fiala k sobě přibral Londýna z Heveru a vazelína, Frantu "Čuňase" Stárka a bývalého bubeníka Patologického orchestru města Mariánské Lázně, aby do nás za jejich doprovodu napumpoval svou velice temnou poezii.
http://vokno.cunas.cz/fotoalbum/album1/page_01.htm
Velvarský multiinstrumentalista Jiří Konvrzek není typem obvyklého folkového písničkáře. Skáče mezi folkem, rockem i šramlem,
nečiní mu problém přejít z freejazzové rozevláté pasáže k jednoduché vyhrávce. Vedle úctihodné řady tradičních používá i hudební
nástroje vlastní výroby, a kromě složky poslechové se tak vymyká průměru i na první pohled.
Pěvecký projev Jiřího Konvrzka je zvláštní především jeho osobitým frázováním i modulaci hlasu, která se podřizuje potřebám
jednotlivých písní, a neobvyklý je i doprovod. Vše ovšem vychází z textů, v nichž se mísí vlivy dadaistické poezie, absurdního
daramatu i příhod ze všedního, denního života.
Ylo - africký slon měl první koncert v roce 1979 ve Žďáru nad Sázavou - trval čtvrt hodiny a vystupoval pouze Břetislav Jelínek (Jim).
Po koncertu přistoupil Jiří Kolšovský, který hrál v té době s úspěšnou kapelou Dunaj. Zjistilo se, že jsou potřeba bicí, a tak nastoupil
ještě Ivo Cedivod (ovládající navíc varhany).
Ve třech se hrálo (zejména v okolí Brna) asi dva roky (do r. 1982). Po nástupu kytaristy Pavla Minarčíka se sestava ustálila a kapela
vystupovala na festivalech a v klubech po celé ČR. Po čase chtěl Cedivod (aktivní ještě ve skupině Burletta) hrát jenom klávesy, takže v roce
(1994) přišel nový bubeník Vlasimil Trlice a po Kolšovského smrti nastoupil Jiří Florus.
Poslední změna proběhla na jaře 2006, když kapelu opouští bubeník Vlastimil Trlice a na jeho místo přichází Petr Cigl, který vnáší do Slona novou krev.
Autorem textů i hudby byl zpočátku Jim, později se jednalo o kolektivní práci.
Kytarista a zpěvák Yla souběžně buduje jednočlenou skupinu Fizické osoby - bicí, akustická kytara, el. kytara, el. housle, zpěv,
tamburína aj. provozující "globální umění" - syntézu hudby, výtvarného umění, četby, zvukového a vizuálního záznamu.
Každé vystoupení Slona je zážitkem. Poznávací znamení jsou dvě - hudba postavená na rytmice a Jimův zpěv v angličtině.
Dohromady to dává jinde neslyšenou souhru, ze které vycházejí spodní proudy energie.
Muzika Ylo - Africký slon není lehce stravitelná, musíte se do ní ponořit, ale pokud se naladíte na stejnou vlnu, odměnou vám bude silný zážitek...
Mikoláš Chadima byl v 70. letech členem legendárních kapel Elektrobus a Rock & Jokes Extempore Band, kterou po odchodu J. J. Neduhy do emigrace také vedl.
Vedle toho působil i v kultovní skupině Kilhets a revivalových Old Teenagers (později Classic Rock And Roll Band). Po dlouhá léta patří k
nejinspirativnějším, nejinvenčnějším a nejméně konformním tvůrcům na naší alternativní scéně.
Jako vedoucí a téměř výhradní autor Extempore (a také signatář Charty 77) byl neustále v ohnisku pozornosti Státní bezpečnosti, takže skupině
byla prakticky znemožněna koncertní činnost.
Přesto se Chadimovi podařilo v roce 1981 vystoupit se svými skladbami v Londýně za doprovodu členů kapel This Heat, The Work, Henry Crow a Art Bears.
Po ukončení činnosti Extempore založil v září 1981 MCH Band, zpočátku spíš jako kazetovou značku, jelikož koncerty se konaly pokaždé pod jiným jménem.
V roce 1989 skupina vystoupila na festivalech v polské Wroclawi a dánské Kodani, v témže roce se také po deseti letech legálně představila českému
publiku na památném Koncertě pro Armenii.
Od roku 1983 spolupracuje Chadima s básníkem Ivanem Wernischem, který je autorem řady textů (často v německém jazyce). Pro album Karneval si však
většinu textů se silným sociálně - politickým ostřím napsal Chadima sám.
V roce 1990 odešl Chadima na "volnou nohu" a stal se profesionálním skladatelem a hudebníkem.
Připravil k vydání archivní nahrávky a užil si s kapelou porevoluční euforii.
Ani po jejím odeznění neustal ve svých aktivitách. Stále píše hudbu, vydává své nahrávky a koncertuje doma i v zahraničí.
Vedle MCH Bandu spolupracuje také s dalšími hudebníky (Petr Binder, Pavel Fajt, Pavel Richter...). V současnosti vystupuje mimo svůj band především
s Pavlem Richterem.
Jedenácti až čtrnáctičlenný orchestr plastického soundu.
Podzemní orchestr, jehož nejstarší kořeny sahají až do roku 1982. Podivná kapela, kolem níž vzniklo celé společenství RAT a kterou za
téměř 25 let její existence prošlo už kolem čtyřiceti členů. Srovnatelný počet známých i neznámých a hudebníků s ní spolupracoval na
různých projektech. Původně tří až pětičlenný undergroundo - punkový soubor se během let rozrostl na dnes až čtrnáctičlenný podzemní
orchestr. V osmdesátých letech pouze bytové koncerty pro úzký okruh přátel. Začátkem devadesátých let začíná kapela vystupovat i veřejně.
Hudebně BBP navazují na 70. léta čs. undergroundu jako jsou PPU, DG 307, U.H., či EXTEMPORE a MCH BAND, ale v tvorbě souboru je stále
patrný i původní vliv punku.
V uších a srdcích BBP zní The RESIDENTS, Tom WAITS, Frank ZAPPA, Nick CAVE, PRIMUS či DEAD KENNEDYS.
Bohaté nástrojové obsazení vytváří, i v dnešní době, pro vskutku temnou rockovou kapelu dost atypický zvuk. Podivný podzemní orchestr
využívá ve skladbách takových nástrojů jako jsou: xylofon, gong, kaprová pila, hřeby, dřeva, kovové trubky, a vedle toho zvuku příčné
flétny, violy, kláves, klarinetu, saxofonu, tuby, kytar, djembe, basy, bicích...Označení "podzemní orchestr" je snad vskutku dostatečně výstižné.
J. H. Krchovský patří dlouhá léta bezesporu k vůbec nejzajímavějším zjevům české poezie a jeho úzké propojení s především undergroundovou
hudební scénou je rovněž všeobecně známým jevem. Není tedy divu, že se tento básník a bývalý člen kapely O.P.N. dočkal konečně i své
vlastní sólové autorské hudební desky nazvané "Naposled", kde mu doprovod za zády dělají jeho přátelé, tvořící jakousi malou
all-stars sestavu českého "androše". (Namátkou jde o lidi z kapel jako DG 307, Domácí kapela, Psí vojáci, Garage, PPU apod.).
Krchovského poezie tak lehce a přirozeně balancuje mezi smyslem pro morbiditu, humor, nadsázku i chytrou ironií. A hudební doprovod?
Ten k textové stránce sedí úplně parádně!
Potemnělé songy, androšský bigbít plný svojské energie, okrášlený smyčci. A k tomu přednes samotného autora textů. Ten se plně trefuje
do nálady svých textů i muziky.
Soubor byl postaven na jaře 1988 na troskách jiné teplické kapely Hever. Ta se hudebně vyčerpala a její zánik uspíšily také časté
odchody a příchody hráčů.
Nicméně se v ní v jejím závěrečném období sešli čtyři hudebníci - baskytara a zpěvák Luděk Zedník, zpěvák a houslista Slávek Neuhofer,
kytara a zpěv Jan Peclinovský a bubeník Radek "Hurvajs" Hurčík, kteří také začali tvořit kompletní sestavu nové skupiny, jež si začala
říkat Utaja Hunata. Toto obsazení ale vydrželo jen několik zkoušek, neboť Hurvajs záhy odešel do právě založeného heavy metal bandu Kabát,
a tak na jeho místo nastoupil pedagog z Ústí n. L. Vladimír Saska (ds, p, voc).
Soubor se ovšem hned po prvním koncertě (pražské koleje) byl nucen přejmenovat, neboť se prý "název nahoře nelíbil" a od té doby tedy
už můžeme definitivně hovořit o kapele Aku Aku.
Členy bandu oslovovaly nejvíce skupiny jako King Crimson, Yes, Gentle Giants, Beatles, nicméně jejich nástrojů se linul mnohem temnější
a ponurejší sound než u výše zmíněných vzorů.
Některé hudební postupy souboru hodně připomínaly PPU.
Aku Aku také hodně těžili ze své instrumentální zručnosti, vyžívali se v delších hubeních polohách, do kterých polorecitovali, polozpívali
zahořklé až depresivní politické texty.
V tom čase objížděli spoustu undergroundových akcí, ať už šlo o parníky, stodoly, svatby či zapomenuté hostince.
Soubor Aku Aku pak koncertoval téměř po celá devadesátá léta. I když se později textově poněkud odchýlil od své původní tvorby, stále
zůstával zárukou kvalitní rockové hudby.
V roce 1997 už Aku Aku začaly docházet síly a Luděk Zedník skupinu, která nikdy nezměnila sestavu, definitivně rozpouští.
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/cechy80let/kapely/akuaku.php
Slum působí od roku 2001 a spojila se v něm hudební invaze Zelího a ostatních s básněmi převážně Milana Erbena.
Kořeny tohoto hudebně poetického sdružení lze hledat v lidech okolo bývalých Zpěváčků a v inspiraci českými a moravskými básníky jako
je například Bohuslav Reynek, Ivan Diviš, Ivan Martin Jirous ....
Skupina vzniká v roce 2002 jako odnož alternativní legendy The Suřík, postupně s odchodem ex členů suříku, vznikají vlastní songy a tak je tomu dodnes.
http://bandzone.cz/pancicvarekovciclovek
www.youtube.com/user/kaspar8
Večerem provázel místo Radomila Uhlíře:
František Stárek zvaný Čuňas byl signatář Charty 77 a jedním z nejaktivnějších stoupenců nekonformní kultury. Byl spoluvydavatelem časopisu Vokno a Voknoviny. V minulosti byl dvakrát vězněn, poprvé v souvislosti s postihem Plastic People of Universe a podruhé za vydávání Vokna.
http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/1282
VIDEO