|
||
Pozvánka - Rankovice 2012
|
|
|
Při přípravě výčepu se Bubo (majitel usedlosti) nemohl dočkat, až bude naražené pivečko.
|
|
V podání plzeňského Burgtheatru zazněla zhudebněná poesie Vratislava Brabence (The Plastic People of the Universe)
|
Tato undergroudová kapela vznikla 6.ledna 2001 den po smrti Mejly Hlavsy, z členů kapel Darell Standing a The Suřík, kteří z obyčejnáho lidského přátelství a lásky k alkoholickým destilátům scházejí se ve zkušebně a kromě konzumace začínejí tvořit svoji muziku... občasně vystupují po Plzni, hlavně v klubu Kapsa.hraje v obsazení Járečák - bicí, Sňéťa - 1. bassa, Berlín - 2. bassa, Sekyt - kytara, Helča - housle, Pilič, později Vlastík-zpěv, foukačka. Jako host občas vystupuje i plzeňská "local star" Milda Brunclík, známý jako K.H.Roudenský, zpívající svá hysterická blues. Ke skupině svým způsobem patří i Dušana Karezová, ač malířka, zde odvážná bubenice a nesmělá zpěvačka. Odchází Sekyt, přichází Čáp. Pan Cicvárek, ovčí člověk začíná více koncertovat, a díky tomu si občas zahraje i za hranicemi Plzně... Potom přestává chodit na zkoušky Sňéťa hlavně ze zdravotních důvodů. Sestava se stabilizuje, Járečák - bicí, Berlín - bassa, Helča - housle, Čáp - kytara, Vlastík - zpěv, foukačka. Roudenský občasný host. V té době vzstupuje hlavně s The Suřík,kteří tehdy byli jen Hamr - kytara, Filip - zpěv, saxofon. Takže je doprovázela rytmická sekce Pana Cicvárka, Járečák - bicí, Berlín - bassa. Odchází Čáp, přichází Koudaak. Helča odjíždí pracovat do ciziny. Cicvárci hráli rok bez houslí. Ale čekání se vyplatilo a do ovčího stáda přichází Jára Brož, studovaný konzervatorista, první housle v plzeňském divadle, Filharmonie, ale třeba i Interitus, Zajic company, BT'n'J a další. Vznikají nové songy, více se koncertuje, často i za hranicemi okresu i kraje, jako host na konec exceluje zpěvem Mařenka Čejková z Drtimosazi. Přichází den, kdy Pan Cicvárek, ovčí člověk hraje s The Plastic People of Universe, DG 307, MCH Band a další.
http://bandzone.cz/pancicvarekovciclovek#!/pancicvarekovciclovek
První vystoupení Nedělních lidí proběhlo 4. prosince 2004 v Hospůdce Nad Viktorkou na pražském Žižkově. Od té doby odehráli něco kolem sedmdesáti koncertů, samostatných či v rámci festivalů (Krákor, Rozmarný léto, Malá Alternativa 2006). Udělali si několik výletů k sousedům i dál (Lipsko, Wurzen, Budapešť, Debrecen), převážně se však pohybují mezi Prahou a Brnem.V roce 2006 Nedělní lidé vystupují s novým baskytaristou, posíleni o trombon, opět však s autorskou tvorbou - snad rockově alternativní, funk-jazzrockovou, experimentální, místy industriální, trochu šílenou či absurdní. Ve své tvorbě nezapřou fascinaci českým undergroundem 70. let.
http://bandzone.cz/nedelnilide
Básník a zpěvák Tomash Rogowski se mihnul v roce 2010 v Rankovicích, kde doprovázel undergroundovou partu Nevidim. Na letošním festivalu vystoupí se svojí vynikající undergroundovou psychadelicky rockovou kapelou Von Plastic Factory
Kapela, která vznikla se záměrem, že nikdo z jejich členů nebude hrát na nástroj, na který umí, v žádném případě se nebude zkoušet a ve stylu
představitelů undergroundu 70.let bude každé jejich vystoupení neopakovatelnou performancí, je i na dnešní přepestré domácí nezávislé hudební
scéně skutečným zjevením. Její počátky byly především přehlídkou absurdních nápadů. Nevidim dlouho nejenže vůbec nevystoupili, neměli dokonce
žádný repertoár ani nevlastnili žádné nástroje. Mezi dodnes památné performance patřily tzv. křty jejich prvních alb, při nichž bylo několik málo
exemplářů vhazováno do publika jako sběratelská lahůdka. Uvnitř krabičky však byl jen booklet a prázdné CDR, takže nejeden z posluchačů si pak
doma zoufal nad tím, že jejich přehrávač právě zkolaboval. Od "křtů bookletů" se však Nevidim nakonec propracovali i k regulérním vystoupením.
Řada z nich se sice nakonec neuskutečnila - jako při jednom festiválku v Pelhřimově, kdy se Nevidim měli objevit nečekaně na pódiu uprostřed
valícího se hustého dýmu z použité vojenské dýmovnice, jenž z něho těsně před tím vyhnal předcházející kapelu. Vše však skončilo podobně jako
za dávných dob, koncert byl přerušen příjezdem hasičů a policie. Nyní však k samotné hudební produkci. Na svých koncertech Nevidim skutečně asi
svým proklamativním neumětelstvím šokují, doslova však překypují svoji osvobozující naivitou a bezprostředností. Dokumentuje to i nahrávka z
jara loňského roku z Pelhřimova, kterou si tato "no guitars" partička (jinak rozhodně žádných teenagerů) vydala právě v těchto dnech - jak jinak -
vlastním nákladem. Kromě deklamací jinak skutečně velmi zajímavých surrealistických textů (v podání "hostujícího" malíře Josefa Šedy), jimiž
Nevidim silně navazují na Aktuál nebo prapůvodní Dg307, se hráčská složka nese ve znamení absolutní improvizace. Několik základních "fuků" do
saxofonu, hra na perkuse v podobě úderů na (skutečnou) vanu, "provětrávání" akordeonu, několik tónů na "kinder" piano atd. Pro profesionální
hudebníky šok, pro vnímavého a nedeformovaného posluchače ale konfrontace s ničím nespoutanou a právě vznikající formou může nabídnout jen zřídka
slyšenou alternativu k hudebnímu světu zavedených klišé a profesionální sterilnosti. Vždyť kolikrát máte možnost po odehraných 15 minutách
slyšet zvolání typu "Chcete ještě jednu?" či "Takhle ne!" nebo "Přitlač!"? V současné době je stále ještě aktivních několik pamětnických těles
starého dobrého androše, k nimž se řadí i pár kapel tuto specificky českou formu podzemní kultury následující. Ačkoliv z hlediska hráčského a
skladatelského umu jsou jim i Nevidim na hony vzdáleny, ve skutečnosti však na 100% naplňují jeho pravý duch, tak jak ho kdysi manifestoval
Ivan Martin Jirous ve své "Zprávě" (asi není divu, že patřil mezi příznivce souboru). Platí pro ně jednoduše to okřídlené "můžete mít všechno
a nemáte nic, jsou však i tací, co nemají nic a přesto mají všechno"...
P.S.: Na toto CD samozřejmě v prodejnách hudebních nosičů nenarazíte. Žádné informace nenajdete ani na internetu, koupit si jej můžete pouze na
koncertech Nevidim.
Kytarista a zpěvák E.K.Fošna - Borsuk, který prošel undergroundovýma kapelama jako jsou např. Fialovo - Patologický orchestr města Mariánské Lázně poté následoval Litinovej Pepa And Průmyslovej plyn si na Služetíně zahrál také po boku Filipa Topola a Psích Vojáků.
Vzniku Patologického orchestru města Mariánské Lázně předcházely kolektivní výstavy výtvarníků J.S.Fialy, Hektora, Jiřího Dkawa,
Rudolfa Rudolfa, ZFL. Pastyrika atd.
POMML byl založen na jaře 1985 při příležitosti chystané vernisáže hořících obrazů výtvarníků J.S.Fialy a ZFL Pastyrika. V původním složení
tehdy hrál: Jiří Svině Fiala / recitace a zpěv, Alois Fošna Borsuk / kytara + zpěv, Vladimír Starck / foukací harmonika + flétna, Petr Zandy / zvukové
efekty a Jan Hurato Bartoš. Od léta 1986 se skupina elektrizuje a rozšiřuje se o baskytaristu Daniela Mráze. Na jeho statku v západočeské obci
Služetín skupina hraje a realizuje svůj první koncert v září na I. hudebním a výtvarném Služetínu 1986 a to za účasti hostujících souborů
The Suřík, Ženy, Miroslav Jírec & Klasic Fuga band, Psí vojáci a plzeňských punkových skupin EKG a PVC. Koncert a vernisáž byla ukončena v ranních
hodinách příjezdem policejního autobusu a zásahem příslušníků VB. V roce 1987 odchází bubeník Vladimír Starck a na jeho místo přichází Pavel Honzík.
Vystoupení POMML bylo gradováno happeningovými akcemi - lití barev do publika, pohybem mima Petra Zandyho v plynové masce, plavkách, s helmou na
hlavě v publiku až do vzplanutí piedestalu a zavalení prostoru hustou clonou čpícího dýmu.
Šílený výtvarník a básník Jiří "Svině" Fiala, který se svou podzemní partou POMML hodně dráždil místní orgány státní moci byl obšťasten karlovarskou
Bezpečnostní složkou tr. stíháním. Číše nervů místních potentátů a papalášů pak přetekla v druhé polovině roku 1987, kdy se postarali o násilný
zákaz undergroundové akce ve Služetíně, konající se na baráku Dana Mráze baskytaristy POMML. Barák mu byl posléze vyvlastněn a po jeho nezdařeném
pokusu o přechod hranic odsouzen na osm měsíců. Poté soubor POMML nikdy nevystupoval, až vyjímečně v roce 2007 po 20 letech v Teplé na
The Underground Birthday Party. POMML je poctivý underground a při Fialovo poezii doslova mrazí.
Kapela vznikla v létě roku 1977 v Plzni pod původním názvem THE ÚŽAS.
První sestava: Kluzák - bicí, Větrák - basa a Hamr - kytara, zpěv. V roce 1979 nahrazuje Kluzáka za bicími Standa Pavel a dochází ke změně názvu na
současný - THE SUŘÍK. Repertoár tvoří texty těchto autorů: Gruša, Wernisch, Formánek, Knížák, Větrák, Hamr, Judl, Topinka a Šeřík. Asi nejslavnější
koncerty /hlavně z pohledu StB/ byly v roce 1981 v Chudeníně u Nýrska, 1986 ve Služetíně, 1987 v Plzni na Roudné a v porevoluční éře v roce 1992 v
Plzni společně s Půlnocí. V současné době tvoří soubor: Hamr - kytara, Posolda - sax, zpěv, Školník - basa, Hany - bicí, Bavr - kytara, bicí.
Slum působí od roku 2001 a spojila se v něm hudební invaze Zelího a ostatních s básněmi převážně Milana Erbena.
Kořeny tohoto hudebně poetického sdružení lze hledat v lidech okolo bývalých Zpěváčků a v inspiraci českými a moravskými básníky jako je
například Bohuslav Reynek, Ivan Diviš, Ivan Martin Jirous ....
Hudební sdružení: Jan Prokop - zpěv, kytary, slova; Jindra Tolar - kytary, trubka; Michal Fejt - tenor saxofon, klarinet; Zdeněk Konopásek - bubny a činely. Široko-daleko byl původně projekt Jana Prokopa a Jindry Tolara, personální odnož karlovarské skupiny Fish Flesh Field & Henry Dollar. Zádumčivé, minimalistické a pomalé písně, občas jako kdyby v nich člověk zaslechl Oldřicha Janotu.
http://zdenek.konopasek.net/index.php?m=302
Pod tímto názvem se skrývá nová štika v rybníku české hudební alternativy. Dva bývalí Karlovaráci Zdeněk Konopásek a Luboš Fidler spojili svoje umělecké síly a výsledkem je pozoruhodná hudební novinka. Luboš Fidler (autorský nástroj "roletofon", elektrická kytara, akordeon, druhé bicí, zpěv) a Zdeněk Konopásek (bubny a činely, trubka, cink) hrají hudbu, z níž vyzařuje radost ze vzájemného porozumění a svobody improvizace. Luboš Fidler spoluzaložil kdysi skupiny Švehlík/Stehlík, hrál v MCH Bandu či v Kilhets, proslul také v triu Janota-Fidler-Richter. V posledních letech se podílel originálními zvukovými instalacemi na projektu Orbis Pictus or... a nadále spolupracoval s Oldřichem Janotou, stejně jako s dalšími alternativními hudebníky. Zdeněk Konopásek je známý především působením ve skupině Dvouletá fáma, spoluprací s Pavlem Richterem, Oldřichem Janotou. V poslední době stále více poslouchá a dělá improvizovanou hudbu, což se týká především působení v Kvartetu dr. Konopného a Divadle Vizita. Konopásek s Fidlerem o sobě "vědí" už od začátku 80. let, ale až v létě 2011 se setkali aby připravili společné vystoupení. Jejich hudba je jen zčásti komponovaná - tam, kde hrají písně s úspornými, lehce absurdními texty; velká část programu však je ponechána průchodu okamžité inspirace ve volných, značně neortodoxních improvizacích. Jedno všelijak střídá druhé, o překvapení nebývá nouze..
http://nocniptak.cz/index.php?m=3&lang=en
Skupina Burgtheater povstala v roce 2006 z popela legendami a vůní ředidla opředené plzeňské undergroundové kapely Suřík. Od té doby tvoří její program zhudebněné básně/příběhy saxofonisty Plastic People of the Universe Vratislava Brabence. Samozřejmě s jeho laskavým svolením.
Tato skupina existuje od roku 2006, nicméně jejich historie začíná koncem 80. let ve složení Martin Roh (zpěv), Miroslav Balatka (basová kytara),
Oldřich Podroužek (sax), Zdeněk Povolný (bicí) a Petr Tomášek (kytara) pod názvem BEATOVÉ DRUŽSTVO SOKOLOV.
Začátkem 90. let vydává skupina dvě kazetová alba a SP. Hudbu BEATOVÉHO DRUŽSTAVA SOLKOLOV lze charakterizovat jako klasický český underground, slušně
zahraný a (obzvláště co se atmosféry textů týče), velmi vydařený. Koncem 90. let následoval rozpad skupiny.
V pozměněné sestavě skupina pokračuje do roku 2001 bez saxofonu pod názvem TATAR & BULHAR, kde nahrazuje zpěváka Martina Roha zpěvačka Marina
Černá. V roce 2005 se dává dohromady původní zpěvák Martin Roh s některými bývalými členy skupin BDS a Blahostroj a zakládají skupinu BLAHOBEAT.
Současná sestava je Martin Roh (zpěv), František Kreysa (sax), Irena Reichlová (bicí), Jirka Konečný (kytara) a Míra Balatka (bas. kytara)
Pražská undergroundová poněkud nedoceněná kapela působící v letech 1979 - 1999.
Gró kapely tvořili Pavel Čermák, Petr Čermák, Petr Hrkal, Vítek Novák/ Rosnecký, Vladimír Liška. Všichni jsou zarytí a dobří muzikanti,
samozřejmě s hraním nepřestali a rozprchli se po různých hudebních formacích (This is this, Alarm, Abigail, Poco Loco, Folimanka Blues,
Letouni soumraku, Tichá Šárka ...aj.) Někteří z nich se dali na dráhu muzikálů a klasické hudby. Hudebně se Hokr plaví v poněkud temných vodách.
Přesněji řečeno v syrových peřejích vedoucích od pramenů starého českého (nikoliv však přímo plastikovského) undergroundu a ovlivněných částečně
třeba i prog a art rockem 70. a 80. let. Instrumentálně výtečně vybavení v důsledku toho znějí hodně svébytně, což jen stvrzují podivuhodné texty
Vladimíra Lišky plné neuchopitelných, mnohdy až bizarních metafor a asociací.
Pražsko-vlašimská kapela s názvem Strom stínu hraje převážně v dnešní době jen zřídka Vznikli někdy během roku 1998 tehdy ještě ve Vlašimi a pod názvem Why not fuck? Dva z členů působí ještě v rámci dvou projektů (Bellevue, Antiprojekt JUMO), kytarista se zabývá a celý život již asi bude zvučením, bubeník zas dost často odskakuje za Praotcem české Alternativy - Chadimou do MCH Bandu. Dokonalá sehranost, vrstvené hudební nápady a výborný zvuk. Nepřeslechnutelné ozvěny brněnského Dunaje, originální texty, minimalistickou, avšak rozhodně nenudnou hudbu. Skladby nejsou přímo depresivní, spíš zadumané, přemýšlející, plné zvláštních melodických melancholii.
http://www.stromstinu.cz/Site2/Strom_stinu.html
(Od roku 1985 do roku 1987 proběhlo v obci Služetín na statku Daniela Mráze devět akcí. Proběhly zde výstavy obrazů, koncertů undergroundových a punkových skupin jako jsou např. Závodnička č.5, The Suřík, Patologický orchestr města Mariánské Lázně, Hally Belly, Psí Vojáci, FPB, Masomlejn, Ženy a další. Mimo jiné zde dělali happeningy lidi okolo Fíka a Petra Zandyho. V červenci roku 1987 se policejní sbor z Karlových Varů nechal nachytat na fiktivní akci, kde se nic nedělo, ale veselý happening zpečetil osud statku. Za směšnou cenu byl vyvlastněn, takže česká androšská obec přišla o další zajímavé koncertní místo).
Jako odborný dozor bude:
