|
||
|
||
|
|
|
|
||
|
|
||
|
|
Milí přátelé,
musím Vám všem bohužel s velkou lítostí oznámit, že letošní ročník Rankovic jsem nucen zrušit. V posledních měsících se mi začal rapidně zhoršovat zrak a po mnoha vyšetřeních musím nyní
podstoupit lékařský zákrok. Stále jsem doufal, že to s pomocí několika dobrých přátel zvládnu, ale není to bohužel možné. Držte mi palce a udělám všechno proto, abychom se příští rok
všichni sešli na na Rankovicích 2015! Zároveň Vás moc prosím, zda byste o zrušení letošních Rankovic informovali kdekoho, nerad bych, aby někdo vážil cestu zbytečně.
Kolja
Přijet můžete jako tradičně už v pátek kolem 14. hodiny a to buď autem nebo vlakem do Hošťce
a potom 2,5 km pěšky.
Účast na letošním ročníku přislíbily tyto soubory:
Chomutovská alternativně-punková kapela Haj hou vznikla na 1. máje 1987 a od té doby s menšími i delšími pauzami a v proměnlivých sestavách funguje už skoro 27 let. Filozofie kapely vychází z ryze české varianty intelektuálního punk-rocku, který narozdíl od toho klasického britského, preferujícího především otázky sociální a společenské, v sobě vždy obsahoval prvky ironie, grotesky nebo perzifláže. Název "Haj hou" pak odkazuje ke sci-fi románu amerického spisovatele Kurta Vonneguta, Jr. "Groteska" (Slapstick or Lonesome No More!).
Pražská undergroundová poněkud nedoceněná kapela působící v letech 1979 - 1999.
Gró kapely tvořili Pavel Čermák, Petr Čermák, Petr Hrkal, Vítek Novák/ Rosnecký, Vladimír Liška. Všichni jsou zarytí a dobří muzikanti, samozřejmě s
hraním nepřestali a rozprchli se po různých hudebních formacích (This is this, Alarm, Abigail, Poco Loco, Folimanka Blues, Letouni soumraku,
Tichá Šárka ...aj.) Někteří z nich se dali na dráhu muzikálů a klasické hudby. Hudebně se Hokr plaví v poněkud temných vodách. Přesněji řečeno v
syrových peřejích vedoucích od pramenů starého českého (nikoliv však přímo plastikovského) undergroundu a ovlivněných částečně třeba i prog a art
rockem 70. a 80. let. Instrumentálně výtečně vybavení v důsledku toho znějí hodně svébytně, což jen stvrzují podivuhodné texty Vladimíra Lišky plné
neuchopitelných, mnohdy až bizarních metafor a asociací.
Komorně znějící alternativní rock ovlivněný minimalismem, folkem a mnoha dalšími vlivy. S přestávkami a v různých podobách hrají od roku 1982.
"Říká se, že kdo si v letech 68/69 koupil album Velvetů s banánem, okamžitě založil kapelu. Když jsem se někdy v sedmdesátých letech seznámil s poezií Vratislava Brabence, okamžitě jsem věděl, že založím kapelu, která bude zhudebňovat výhradně jeho příběhy." Trvalo to vlastně jen moment - asi třicetpět let - a v roce 2007 vznikl Burgtheater. Basa a zpěv se saxofonem z pravěkého, lokálně známého undergroundového Suříku a mladá rocková kytara. Pro zpestření bicí automat a pak už jen svolení a požehnání samotného Vratislava Brabence. A bylo to...
http://bandzone.cz/burgtheater
Criminals Poems Richarda Lišáka Hrdého za doprovodu karlovarská alternativní formace Valium.
Tato undergroudová kapela vznikla 6.ledna 2001 den po smrti Mejly Hlavsy, z členů kapel Darell Standing a The Suřík, kteří z obyčejnáho lidského přátelství a lásky k alkoholickým destilátům scházejí se ve zkušebně a kromě konzumace začínejí tvořit svoji muziku... občasně vystupují po Plzni, hlavně v klubu Kapsa.hraje v obsazení Járečák - bicí, Sňéťa - 1. bassa, Berlín - 2. bassa, Sekyt - kytara, Helča - housle, Pilič, později Vlastík-zpěv, foukačka. Jako host občas vystupuje i plzeňská "local star" Milda Brunclík, známý jako K.H.Roudenský, zpívající svá hysterická blues. Ke skupině svým způsobem patří i Dušana Karezová, ač malířka, zde odvážná bubenice a nesmělá zpěvačka. Odchází Sekyt, přichází Čáp. Pan Cicvárek, ovčí člověk začíná více koncertovat, a díky tomu si občas zahraje i za hranicemi Plzně... Potom přestává chodit na zkoušky Sňéťa hlavně ze zdravotních důvodů. Sestava se stabilizuje, Járečák - bicí, Berlín - bassa, Helča - housle, Čáp - kytara, Vlastík - zpěv, foukačka. Roudenský občasný host. V té době vzstupuje hlavně s The Suřík,kteří tehdy byli jen Hamr - kytara, Filip - zpěv, saxofon. Takže je doprovázela rytmická sekce Pana Cicvárka, Járečák - bicí, Berlín - bassa. Odchází Čáp, přichází Koudaak. Helča odjíždí pracovat do ciziny. Cicvárci hráli rok bez houslí. Ale čekání se vyplatilo a do ovčího stáda přichází Jára Brož, studovaný konzervatorista, první housle v plzeňském divadle, Filharmonie, ale třeba i Interitus, Zajic company, BT'n'J a další. Vznikají nové songy, více se koncertuje, často i za hranicemi okresu i kraje, jako host na konec exceluje zpěvem Mařenka Čejková z Drtimosazi. Přichází den, kdy Pan Cicvárek, ovčí člověk hraje s The Plastic People of Universe, DG 307, MCH Band a další.
http://bandzone.cz/pancicvarekovciclovek#!/pancicvarekovciclovek
Původně sólový projekt Ludvíka "Emana" Kandla působil vedle řady bizarností typu Sv. Vincent, jako úchylnost non plus ultra. Kdo měl to štěstí vidět Emana oděného do potrhahných dámských
pončocháčů, omotaného hadicí od vysavače a obutého do jedné lyžařské boty, asi jen tak nezapomene.
Hudebně se nejvíce blíží škatulce electronic body music, jejíž velký boom v té době právě probíhal. Později vznikla regulérní kapela, kde coby baskytarista působil Mejla Hlavsa.
Snadno tak lze vysledovat Kandlův hudební vývoj, od novovlných úletů, hysterie a snahy šokovat, až k temným, skeptickým neradostným polohám, které předznamenaly po letech bubnování v
Hudbě Praha a jeho dnešní účast v Plastic People Of The Universe.
http://www.kandl.cz/emanet/index_soubory/Page477.htm
Exelentní želetavská kapepa Vobruč band s charismatickým Vlastou za mikrofonem zhudebňující texty velikánů českého undergroundu, jako např. Egona Bondyho, Fandy Pánka ...
Tato skupina existuje od roku 2006, nicméně jejich historie začíná koncem 80. let ve složení Martin Roh (zpěv), Miroslav Balatka (basová kytara),
Oldřich Podroužek (sax), Zdeněk Povolný (bicí) a Petr Tomášek (kytara) pod názvem BEATOVÉ DRUŽSTVO SOKOLOV.
Začátkem 90. let vydává skupina dvě kazetová alba a SP. Hudbu BEATOVÉHO DRUŽSTAVA SOLKOLOV lze charakterizovat jako klasický český underground, slušně
zahraný a (obzvláště co se atmosféry textů týče), velmi vydařený. Koncem 90. let následoval rozpad skupiny.
V pozměněné sestavě skupina pokračuje do roku 2001 bez saxofonu pod názvem TATAR & BULHAR, kde nahrazuje zpěváka Martina Roha zpěvačka Marina Černá.
V roce 2005 se dává dohromady původní zpěvák Martin Roh s některými bývalými členy skupin BDS a Blahostroj a zakládají skupinu BLAHOBEAT.
Současná sestava je Martin Roh (zpěv), František Kreysa (sax), Irena Reichlová (bicí), Jirka Konečný (kytara) a Míra Balatka (bas. kytara)
S kapelou jako je První hoře je to docela zábavné - rozkročena mezi ostré nasazení punkové klasiky na straně jedné, a složitější komposice, jak je u nás známe například od teplických Už jsme doma, ale také třeba od Topolových Psích vojáků, anebo od současného Davida Kollera (a příkladů bychom mohli uvádět více), vzpírá se zařazení na první poslech. Což samozřejmě není ke škodě, naopak. A tak v momentě, kdy se necháme strhnout smrští kytar a bicích a expresivního zpěvu, přijde sprcha v podobě akustické pasáže či akordeonu jako ze zakouřené hospody. První hoře s kontrasty umí pracovat, stejně jako s citacemi, když například v písni Naruby parafrázuje Chačaturjanův Šavlový tanec nebo ve Stereofonii 3, kdy slyšíme jakési divné techno. "Všechny cesty vedou jinam a v řece končí všechny mosty," zpívá se v jedné písni, pro hudbu výtečného alba to však neplatí. Ještě jedna věc zaslouží připomenutí: První hoře, ač by se to mohlo zdát, není žádný akademický výpotek podle formulky "inteligentní vypalovačky" - ne, vše je zde upřímné a živé. A to se hodně počítá.
Akustický projekt dvou zaťatých rockerů z nichž jeden je mimo jiné taky kouzelník.
http://bandzone.cz/kolbenakavlik
Jiříkovo vidění vzniklo v první půli roku 1996, původně jako improvizační odnož lokálně proslulé skupiny Jinovatka. Jejich neradostné, temné skladby, které tak nemají na růžích ustláno, zato však mají rozhodně daleko k růžovým brýlím, šťastné současnosti a optimistickým zítřkům. Od samotného počátku je jasné, že ačkoliv se pohybují plus mínus na undergroundové scéně, s klasickým českým "plastikovským" pojetím nemají mnoho společného (když už, pak budou spíše pochopitelní pro posluchače DG307). Výrazná účast elektronických rytmů i samplovaných zvuků a ruchů logicky navozuje inspirační spojení s EGM typu Front Line Assembly, ale i post punkovým obdobím The Cure. Temné plochy zkreslených kytar s melodickými houslemi a ledově tepajícími elektronickými smyčkami, které ale podporují a zdůrazňují klasické bicí. Slovo "nálada" tu hraje nemalou roli, ale všeobecně je cítit snaha posluchače zastavit a přimět ho soustředit se. Jiříkovo vidění vystoupilo na soutěžní přehlídce Malá Alternativa, na dvou ročnících festivalu Lipnice, Prostřední Vydří (Magor fest), UNDERGROUNDU Pelhřimov, Babího léta v Bohnicích, Rocku pro zelený tulipán, Drop - In, atd.
http://bandzone.cz/jirikovovideni
Posel temnoty, rodák z Čech migrující mezi USA a Evropou, svou tvorbu označuje jako psychadelické country/noir western. Jeho hudební minulost je spjata s mnoha soubory (např. The Stoogies, The Residents, Lydia Lunch) Projekt Koonda Holaa je jednočlenná americká kapela Kamila Krůty, hudebníka známého z působení v kapelách Už jsme doma, F.P.B 2 a Pseudo pseudo. Skupina F.P.B. 2 také vystoupila 30. května roku 1987 na druhém výtvarný a rockovým Služetínu. Když při jejich vystoupení vlezla do Služetínského statku policie pod záminkou rušení nočního klidu, tak FPB prohlašovali, že další skladbu hrají FPB pro StB. A to byl také jeden zdůvodů konce této skupiny. Od počátku devadesátých let minulého století žije Kamil Krůta v Americe, kde se svým projektem objíždí kluby a festivaly. V ČSSR, před svým odchodem do zahraničí, se proslavil především svržením sochy Klementa Gottwalda v Teplicích, za což byl po nějakou dobu vězněn.
http://bandzone.cz/zeekoondaholaa
Anonymní uskupení několika příznivců alternativní hudby, jejichž výsledný projev zachází za hranice normality, dalo by se říci, až na pokraj lehké mentální retardace. Projekt, se kterým momentálně vystupují (Chopinovo vzkříšení) navazuje na bizarní éru kinematografie 20. let. Bystrému diváku a posluchači neunikne také jistá náklonnost k americké umělecké formaci The Residents.
http://bandzone.cz/kabaretdrcaligariho